„Sebe, tak se bojím. Prosím, zůstaň se mnou dnes v noci,“ prosí a slzy jí stékají po tváři.

Zamračím se a pohlédnu na noční oblohu malým oknem, které zůstalo otevřené.

„Annalise…“

„Sebe… Proč mi už neříkáš Anno?“ zašeptá, když pomalu uvolňuji její ruce z mého krku.

„Časy se změnily, Annalise… Možná by ses měla pokusit si odpočinout? Vím, že to tu není tak příjemné jako v sídle, ale teď se na mě tá