Jsme promočení na kost. Tentokrát není promoklý jen on, a je taková zima.

„Pojď,“ říká tiše. Chytne mě za zápěstí, rozběhne se a míříme zpátky tam, kde jsem nechala auto.

„Budeme úplně durch!“ volám na Sebastiana.

Paruka, kterou mám na sobě, je už promočená, a stejně tak i moje vlastní vlasy. Kalhoty, tričko, všechno je mokré a vůbec se netěším, až takhle budu nasedat do auta.

Proboha!

„Nic moc se