Budu se mu muset postavit…

Má na sobě jen ručník…

Zavřu oči, opřu se o obloženou stěnu a myslím na tu malou místnost.

Kde budeme spát? Chci říct, jediné další místo je ten úzký vchod přede dveřmi. Mohla bych dát na zem dva ručníky…

V břiše mi znovu kručí, když někdo zaklepe na dveře.

„Jo!“ vykřiknu a trhnu sebou při vlastním hlasitém hlase.

„Už jsi tam chvíli, jsi v pořádku?“

„Ano,“ odpovím. Otočí