ZAIA.

Bolí mě rameno a celé tělo mám jako bych mě přejel náklaďák, ale když ho vidím sedět tam, zapomínám na to všechno.

Vím, že nejsem připravená ho vzít zpět, i když ho chci…

Potřebuji čas.

Srdce mě ještě bolí, ale zároveň jsem vyděšená, vyděšená, že se komukoliv z nás může kdykoliv něco stát.

„Modré oči…“ Říká a hluboce se mračí. „Kdo má oči jako já?“

Podívám se na něj a lehce se zamračím.

„Já