ZAIA.

Hledím na těch osm mužů, kteří teď přeplňují mou kancelář v domě smečky; nevím, co říct. Pět z nich má být jedněmi z našich nejdůvěryhodnějších, a oni jen tak dovolí Annette vstoupit…

Dveře se zavřou za posledním z nich a já si položím bradu na spojené ruce, lokty opřené o stůl.

"Nevím, kde bych měla začít," řeknu tiše.

Jsem trochu neklidná, protože jsem se nemohla spojit ani s tátou. Doufám