NOVÝ ROK – PŘED VÍCE NEŽ ČTYŘMI LETY

VALERIE.

„Už je tak pozdě.“ Promnu si zátylek, když vstoupím do svého bytu. Opustili jsme smečku Šeptající hory po půlnoci a cesta nebyla zrovna krátká.

Zívnu a zastavím se, protahuji se, když uslyším slabé vrzání podlahy, což mě přiměje zamrznout. Není to bouřlivá noc, kdy by vítr způsobil vrzání bytu.

Nakloním hlavu, ale nic víc se neděje a skoro se usměju. P