ZAIA.

Vstupujeme do podzemního parkoviště, když mě náhle zasáhne intenzivní vlna emocí, smutek, zoufalství… beznaděj?

Co to je?

Rozhlížím se po temném parkovišti. Světla nahoře svítí a nic není mimo své místo.

Jak zvláštní…

Podívám se na Sebastiana. Je stejný jako vždy, pronikavé modré oči upřené na mě, tmavé vlasy učesané dozadu a ta sexy čelist…

Odvrátím se. Proč se tak cítím?

„Nastup si,“ říká