SEBASTIAN.

V uších mi duní jen zvuk mého bušícího srdce, jak mi v mysli doznívají jeho slova.

Nejsem jeho syn? Jak je to vůbec možné?

Podobám se mu víc než mámě… I když si to nechci přiznat; je to pravda.

"Jak to myslíš, že nejsem tvůj syn?" ptám se tiše, ale můj šok prosakuje do mého hlasu.

"On to tak nemyslel, Sebastiane. Arane, prosím, nedělej to," prosí máma, v očích má jasnou bolest.

"Ne! Pro