„Bas-“

Sáhnu za sebe a jemně jí stisknu zápěstí, doufajíc, že pochopí, a nechá mě udělat, co musím. Právě teď je ona důležitější než já.

„Cože?“ zeptá se táta ostře.

„Řekl jsem, že jsem to já, kdo mu ublížil. Byl jsem naštvaný, stál mi v cestě a já ho strčil,“ řeknu tiše.

„To není pravda-“

„Je!“ zavrčím. „Přiznávám se a doznávám se ke svému zločinu.“

Tátovi přeběhne přes obličej chladný úsměšek. „