"Ach, do prdele, Bastiene! Au, do prdele!" Vykřikne hlasitě, stůl pod námi vrže.

"Řekni mi, komu. Patříš.?" Zavrčím mezi každým přírazem.

"Tobě, do prdele…" zasténá, jak cítím, jak se její stěny kolem mě stahují a já zrychluji, snažím se vydržet, čekám, až dosáhne vrcholu, a když vykřikne, uvolním se, zaliji její stěny svým semenem.

Nohy se jí třesou, když se odtáhnu, pevně ji držím, když se zhrou