Nerada to přiznávám, ale skoro nikomu nevěřím.

"Měl by sis odpočinout a jet do bezpečného domu. Valerie udělala výborný guláš. Já musím do práce," říkám a políbím ho na tvář.

"Chováš se ke mně, jako bych byl starej," říká.

Usmívám se a kroutím hlavou.

"Ne, jenom si myslím, že se musíš starat o svoje duševní i fyzické zdraví," připomínám mu.

"A ty to děláš?" ptá se táta.

Na to nemám odpověď, a tak