„Nehraju si,“ odpovídám na nevyslovenou otázku, o které vím, že ji má v hlavě.

Pohlédne dolů ze schodů, skoro jako by chtěla křičet o pomoc, ale už slyším zvuk blížících se posil.

„Gaultiere, je to tvůj syn, Agatho?“ ptám se a přemýšlím, jestli by můj náhlý předpoklad mohl být pravdivý. Koneckonců, my ostatní jsme byli plní sourozenci…

Zableskne se jí v očích, když se na mě zamračí. „Nepodváděla j