ZAIA.

„Mami… Mami…”

Zamračím se a slabě zasténám, když mě něco vytahuje z neklidných snů, které mě trápily. Otevřu oči a vidím Ziona, jak tam stojí a naklání se nade mnou.

Málem vyskočím, ale tupá bolest v pase mi v tom zabrání.

„Zione… miláčku, co tady děláš? Jsi v pořádku?” zeptám se, a když se posadím a dlaněmi mu obejmu obličej, zalije mě starost. Klečí vedle mě na posteli a upřeně se na mě dí