ZAIA.

Zírám ven na míjející pouliční lampy, jak se blížím k bezpečnému domu, jednomu z mála míst, které zůstaly nedotčené po závěrečné bitvě.

Jak se mám cítit po životě plném překážek a zlomených srdcí? Připadá mi to neskutečné, i když už uplynulo pár týdnů…

Ale i když hrozba pominula, nahradily ji jiné překážky a připomínka našich ztrát zůstává, jako otevřená rána, která se pomalu hojí.

Zavřu oči