ZAIO.

Na okamžik stisknu rty k sobě, než se podívám ke vchodovým dveřím.

„Tvého otce. Dnes má narozeniny, pamatuješ?“ vysvětlím a ohlédnu se na něj.

Zvedne obočí.

„Aha… nevzpomínám si, že bychom to nějak slavili…“ poznamená zamračeně, jako by si v duchu promýšlel, co jsem právě řekla.

Uleví se mi, když zazvoní zvonek, a já přeruším to nesnesitelné napětí mezi námi a spěchám ke dveřím.

„Do prdele,“