VALERIE.

Zalapám po dechu, prudce se posadím, celé tělo mám zalité potem. Srdce mi divoce buší a já si tisknu pěst na hruď, zatímco se znovu rozhlížím po pokoji.

Jsem v bezpečí. Jsem sama. Jsem naživu…

Ale ta slova neuklidňují úzkost uvnitř mě. Vstanu z postele, v hlavě se mi přehrává včerejší noc a zastavím se pár kroků ode dveří.

To tělo!

Ó můj Bože! Někdo tady byl zabit!

Uskočím zpět a zírám na