VALERIE.

Cestou do nemocnice se cítím prázdná. Je to můj první den v práci, ale od té doby, co se stala ta věc, jsem se Zadem nepromluvila, a je šílené, jak… ponurý se mi všechno zdá.

Párkrát jsem ho zahlédla, jak mě pozoruje, a když jsem si ho všimla, prostě se otočil a odešel.

Kromě jeho mlčení, kterým jsem teď obdařena za boží milosti, nemůžu přestat na Zadea myslet. Děsí mě to, trhá mě to vino