VALERIE.

Zalapám po dechu a prudce zvednu hlavu, jenže mě obklopí naprostá tma. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, kde jsem, a natažený sval na krku je dostatečným důkazem toho, že jsem takhle spala už nějakou dobu.

Pohled mi sklouzne k tašce vedle mě, ale je tam pořád, se dvěma kelímky studeného ramenu uvnitř.

Ten muž!

Už se chystám vstát, když si uvědomím, proč je taková tma. Zase zhasli světla. Ž