Dobře… tak jdeme na to…

Mírně se zamračím, čímž vytvořím tenký, dlouhý řez podél modřiny, tenký, ale hluboký. Okamžitě chňapnu po dalším ručníku, jakmile začne prosakovat krev.

Položím ručník a prsty roztáhnu kůži od sebe, oči mi plápolají, jak se snažím najít zdroj, který mu brání v uzdravení. Netrvá dlouho a zahlédnu malé třpytivé kousky jakéhosi kovu… a pravděpodobně napuštěné jedem.

Dám se do