„Ne, já vím, jenom si to neber osobně. Můžu tě nechat ubytovat někde jinde, jestli chceš, já jenom…“

„Jsem v pohodě, má drahá Luno, ale je to asi moje pýcha. Nezůstanu tam, kde mě nechtějí, a nechci, abys o tom říkala něco svému bratrovi. Prosím.“

Zamračí se, přikývne a upadneme do ticha. „Chtěla jsem se zeptat na ty tvé jizvy… jak jsi k nim přišla?“ zeptá se.

Ušklíbnu se a podívám se na své ruce.