Cassian se zasměje a zvedne ruce na znamení kapitulace. „Promiň, nic jsem tím nemyslel. Omlouvám se. Vím, že je to těžké, Valerie… ale věz, že nejsem proti tobě ani tvým lidem.“ Natáhne ruku, položí mi ji na rameno a stiskne. Zableskne se mi v očích a chytím ho za zápěstí, okamžitě mu sundám ruku z ramene. „Klid, Valerie… Co se děje?“

Vstanu a podívám se mu do očí. „Neříkej mi, ať se uklidním, kdy