ADRIANA

Moje oči se mimovolně rozšíří nad jeho naprostou drzostí. Nemyslela jsem si, že na to má, ale očividně umí být taky pěkný prevít.

„Promiň, cože?“ zeptám se a snažím se zůstat lhostejná. I když se cítím nesmírně nesvá od chvíle, kdy jsem ho viděla, jak se dívá na moje popáleniny, a ten způsob, jak vypadal naštvaně nebo znechuceně, nebo co to bylo, mě jenom zhoršil.

„Ne. Proč bych tě měl odm