„Právě dorazily spolu se dvěma menšími krabicemi.“

„Děkuji, ty jsou pro Adiny hrob. Postarám se o ně zítra, nech je na chodbě a já si vezmu tyhle,“ řeknu a vezmu velkou kytici květin, o kterých jsem si myslel, že se k ní hodí, a nechal jsem si ji uvázat.

Zade zvedne obočí. „Řekl jsem, ať ji utěšíš, ne abys ji vzal na zasrané rande.“

„Nech to na mně.“ Zamračím se na něj.

Není to moc, že ne? Vlastně