ADRIANA

Slunce proniká oknem a já jen tak ležím. Jednu svalnatou paži má pod mou hlavou a druhou položenou na břiše. Podívám se na muže, který vedle mě tvrdě spí, a přitulím se k němu.

Včerejší noc se mi přehrává v mysli. Řekla jsem mu to, co nikdo nevěděl, a on se ani na vteřinu neznechutil… Cítila jsem jeho bolest za mě…

Mírně se usměji a můj pohled padne na křídla, která měl včera na sobě, opře