ATTICUS

"Konečně," ozve se za mnou Sebastian, zatímco mi Patrick pomáhá do saka. Ušklíbnu se, upravím si ho a podívám se do zrcadla. Mám na sobě šedozelený oblek a bílou košili, kterou jsem nechal rozepnutou bez kravaty, protože mě dnes večer označí, a nechci jí to ztěžovat.

"Kdo si počká, ten se dočká." Usměji se pro sebe a pomyslím si, jaké mám štěstí, že mám Adrianu. Celý den jsem ji neviděl, a