SEBASTIAN

V jednu chvíli ji líbám, a v další už stojím na nohou, táhnu ji s sebou, dlaněmi objímám její tvář a prohlubuji tu pusu. Chutná… jako dokonalost sama.

Zasténám a cítím, jak mi v kalhotách tvrdne úd.

Sakra, dělá se mnou věci, které se žádné jiné nikdy nepodařily.

„Měli bychom odsud vypadnout?“ zašeptám. Tváře má zrudlé, ale v jejím kývnutí není ani špetka váhání.

Má ruka jí sklouzne kolem