„Takže ne nadlouho,“ odpovím, než se vyčerpaná vrátím do ložnice a svalím se na postel. Slyším, jak si ti dva bratři povídají, ale je to tlumené, Zionův hlas je jen jednoduché bzučení v porovnání s hlasem jeho bratra.

Zion nemá jinou ženu.

Ušklíbnu se nad tím, když se posadím. To je jedna věc, kterou si nenechám ujít, abych ho s tím škádlila.

Čekám, dokud všechny zvuky z vedlejšího pokoje nezmizí,