„Právě sis prohrál šanci žít,“ zašeptám výhružně. Hlava mi pulzuje vztekem. Hlas rozumu už zmizel a já ho chci jenom roztrhat na kusy.

Pohlédnu na Siu, která krvácí na světlé podlahové desky.

„Možná je to tak lepší, Sia tohle neuvidí,“ zamumlám. Každé slovo, které říkáme, se nahrává a já se modlím k Bohu, aby jí to přineslo alespoň nějaké smíření.

Ušklíbne se, když se ke mně přiblíží.

„Jste jenom