„Ukončete to!“ křičím skrze mysl-link. „Milena je dole, beru ji!“

Běžím kolem těl, zkázy a krve. Na ničem z toho nezáleží. Jen na ní.

Obraz kladiva, jak dopadá na její lebku, se mi neustále přehrává v mysli, smyčka jako noční můra. Pořád slyším ten praskot, vidím, jak se její tělo složilo k zemi.

Zabiju ho za to. Kurva, roztrhám ho za to. Může utéct, ale neschová se.

Doběhnu k strýcovu autu a on s