"Jez svou snídani." Clarkův tón byl chladný, zjevně rozladěný Nylynou lhostejností.

Nyla odvětila: "Teď nemám hlad. Najím se později. Měl by ses vrátit do práce."

Clarkův hněv, který v něm doutnal už dřív, konečně vyvřel. Chladně se na ni podíval, v jeho hlase zaznívala obžaloba. "Nemáš hlad, nebo ztrácíš chuť, když mě vidíš?"

Nyla se zamračila. "Tak jsem to nemyslela."

"Přesně tak jsi to myslela.