„Pradědečku, spolužák mě strčil schválně a já jsem se uhodil čelem o roh stolu. Strašně to bolelo... hodně jsem krvácel..." stěžoval si Vilém.

Jak mluvil, slzy se mu hrnuly do očí, takže vypadal žalostně.

Pedrovi se zatmělo v obličeji, když se dožadoval: „Jaké to mají ve školce učitele? Naše rodina investuje každý rok tolik peněz. Jenom tam sedí a nic nedělají?!"

Otočil pohled na Janu a zeptal se: