„Ne, děkuji. Rád si hraju sám,“ odvětil Mason a vzpomněl si, jak s Damonem vždycky prohrál.

Neměl sebemenší chuť si s ním zase hrát s kostkami.

Damona synovo odmítnutí neurazilo. Usmál se, zvedl obočí a zeptal se: „Bojíš se, že se mnou prohraješ?“

Mason po něm střelil pohledem, ale neodpověděl – jeho výraz jasně říkal: „To se fakt musíš ptát?“

„Kamaráde, jako kluk bys měl čelit výzvám statečně a z