Ačkoli si Vilém přál víc, krátce zaváhal a poslušně odložil lžíci.

"Dobře, maminko," řekl.

Jeho poslušnost zažehla v Janiných očích letmý záblesk viny. Ale ten pocit zmizel stejně rychle, jako se objevil, nahrazen klidným odhodláním.

Po zaplacení účtu vedla Viléma zpět do auta.

Jakmile vyjeli, Vilém se začal na svém sedadle vrtět a zuřivě se škrábat. Jeho malá tvář se zkroutila v nepohodlí, když s