Nyla rychle utěšila Masona. "Promiň, miláčku. Maminka má zpoždění."

Objímala ho a utěšovala dlouhou dobu, než se konečně uklidnil, i když se jeho malé tělíčko stále chvělo občasnými vzlyky a tváře měl zbrázděné slzami.

Nyla mu jemně utřela slzy, jejím hlasem měkce. "Už žádné pláče, ano? Maminka tě bere domů."

Mason popotáhl nosem. "Dobře."

Když se Nyla postavila, všimla si, že Gabriel stále postáv