„Nan…" zašeptala jsem. „Co je?"

„Je mi to tak líto…" řekla chraplavě a odvrátila ode mě oči k zemi. „Ale nemůžu tu zůstat…"

„Počkej, cože?" zeptala jsem se a zvedla obočí. „Proč ne? Co se děje? Prosím, mluv se mnou…"

Zavrtěla hlavou; snažila se ze všech sil zadržet slzy, které se jí draly z očí.

„Musím jít…" zašeptala.

Než jsem stačila cokoliv říct, proběhla kolem mě ke vchodovým dveřím.

„Nan!" za