Adam přimhouřil oči.

„Přijde mi to trochu narychlo, nemyslíš?“ zeptal se a zvedl obočí.

Založila jsem si ruce na prsou.

„Ani já jsem neměla moc času na rozmyšlenou,“ řekla jsem mu. „Ale tohle je velká věc. Tuhle příležitost si nemůžu nechat ujít.“

Po krátké pauze Adam přikývl.

„Dám Vědět Alfovi,“ řekl Adam. „Konečně mi dovolil mluvit. Příští týden jsou školní prázdniny, takže Mistr Matou