Polkla jsem knedlík v krku, jak se vlk ještě víc přiblížil.

Zrovna když dosáhla větve, na které jsem byla, a švihla po mně drápy, aby mě shodila, pustila jsem se větve, které jsem se držela, a větev, na které jsem stála, se tak prudce vymrštila, že ji praštila přímo do obličeje a srazila ji ze stromu.

Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem sotva postřehla, že to vymrštilo i mě. Letěla jsem vzdu