Věnovala jsem mu smutný úsměv.

„Myslím, že časem se jí naučí odpustit,“ řekla jsem mu upřímně. „Ale není to nic, co by se mělo uspěchat. Právě jsi zjistil něco zdrcujícího a bude to chtít čas. Potřebuješ to prozatím strávit, ale také si pamatuj, že jsou lidé, kteří tě milují a vždycky tu budou, aby tě chránili.“

Dlouho mlčel a pak si povzdechl.

„Víš, co je na tom legrační?“ Řekl a na chvíli ode mě