„Musíme si promluvit."

Až když mi sevřel zápěstí a táhl mě od auta, uvědomila jsem si, že jsem přestala dýchat. Nohy se mi třásly jako rosol a srdce mi v hrudi bušilo jako o závod.

Nevěděla jsem, kam mě vede, ale dovnitř to nebylo. Bloudili jsme kolem vily, až se najednou zastavil, otočil se ke mně a upřel na mě pohled tmavý a pronikavý, až jsem z něj oněměla.

„Řekni mi, co se stalo onehdy večer,"