„Co tě opravňuje se mnou takhle mluvit?" zeptal jsem se a cítil, jak ve mně stoupá hněv.

Zasmála se, jako bych nebyl Lycan, který jí chce urvat hlavu z ramen. Měla sakra drzost.

„Ach, nemyslím si, že máš teď moc právo mě napomínat," škádlila mě. „Zvlášť, když znám tvé tajemství."

„Jaké tajemství to je?" zeptal jsem se jí, jestli chce hrát ty svoje hry.

Její oči se zlomyslně zaleskly.

„To tajemství