„Naposledy jsem ji viděl v sídle; chtěla si promluvit s Irene,“ odpověděl, ačkoli se mi vyhýbal pohledem. Věděl jsem, že se za tím skrývá víc, ale neměl jsem čas nad tím příliš přemýšlet.

„Vezmi mě do sídla,“ řekl jsem a opřel se do sedadla.

„Ano, Alfo,“ odpověděl.

Netrvalo dlouho, než jsme dorazili k sídlu. Zaparkoval přímo před dveřmi a já jsem bez jediného slova vystoupil. Vešel jsem do sídla a