„Byl ses podívat za Levim…?" zeptala jsem se a můj hlas sotva přesáhl šepot.

„Ano," řekl tiše a ani se nesnažil to skrýt. Věděl, že cítím tu vůni na jeho oblečení; vždycky jsem měla dobrý čich, i na vlkodlaka.

„Proč jsi mi řekl, že jdeš do kanceláře?"

Položil mi ruce na břicho a pak se čelem opřel o to mé, nasával moji vůni, jako by to byla jeho kotva.

„Nechtěl jsem ti lhát," zašeptal. „Ale ty teď