Na pár okamžiků jsme jedli v tichosti, každý ponořený do vlastních myšlenek. Taylor byl první, kdo to ticho prolomil. Opřel se o židli a jeho úsměv se jen maličko křivil, ten jeho nenucený šarm vklouzl do místnosti jako sluneční světlo skrz záclony.

"No," řekl a pozvedl sklenici. "Asi bych měl začít trénovat, jak chodit, aniž bych zakopával o smoking. Už je to nějaká doba, co jsem byl na formální