Leviho přítomnost tu ulpívala jako skvrna, která nejde smýt, i když byl zavřený už měsíce.

Gavinova ruka spočívala pevně na mých křížích, stabilní a ochranitelská. Cestou sem toho moc nenamluvil a já věděla, že je to proto, že se o mě bojí.

„Zůstaň po mém boku,“ řekl mi, když jsme vystupovali z auta.

Strážný nás vedl úzkou chodbou a zastavil se před vyztuženou místností. Od vnitřku nás dělilo siln