Mrkáním jsem zaháněla překvapení nad její upřímností.

„Ty máš co říkat? Celý týden se tu utápíš v sebelítosti a nemáš na sobě ani špetku make-upu,“ odsekla jsem a sama si založila ruce na prsou.

Krátce se zasmála, ale úsměv na její tváři se nedostal až k očím, což mi sevřelo hruď ještě víc. Věděla jsem, že se snaží rozptýlit a dostat své myšlenky a pocity pod kontrolu… ale také jsem věděla, že žij