„Nerozumím tomu,“ řekla jsem a zavrtěla hlavou. „Jak to, že jsi v mé ložnici?“

„Tvá mysl vykouzlila tvůj dětský pokoj, protože jsi se tu vždy cítila v bezpečí,“ vysvětlila s lehkým smíchem v hlase.

Zamračeně jsem se podívala na své tělo.

„Takže tady doopravdy nejsem?“ zeptala jsem se.

Přikývla.

„Správně,“ odpověděla. „Spíš na klinice u Elizy... v bezpečí a v pořádku. Stejně jako tvé dítě a tvůj dr