„Mladý pane, nemáte to štěstí udržet si mladou paní,“ pronesla Wilma.

Justin se cítil jako v mrákotách. Před očima se mu zjevovaly Anniny průzračné, nevinné oči, v nichž se zračila drobná bolest.

Už nikdy se mu nedostane její něhy a péče. Popírat zklamání by bylo lží.

„Anna není mé požehnání. Je to moje zkáza.“

S potemnělou tváří se Justin vrátil do ložnice. Na konferenčním stolku si všiml krabice