Justinova slova, ačkoli prostá jakékoli vulgarity, se Belle zařezávala do srdce jako ostrá čepel, zanechávající po sobě krvavou ránu.

„Justine, nikdy jsem nešlapala po tvé důstojnosti. Nebyl jsi to ty, kdo se po našem rozvodu pokaždé plazil zpět, neschopný smířit se s realitou?“

Belliny oči se jemně zbarvily do ruda, přesto vzdorně vykouzlila úsměv, který by rozzuřil i toho nejklidnějšího člověka.