V tlumeně osvětlené místnosti Grantův výraz ztvrdl do chladného, zádumčivého pohledu. Přesto zůstal klidný, ani arogantní, ani pokorný, jeho oči upřené na Lucase tak neochvějně jako na klidnou hladinu mrtvého rybníka, která zůstala po věky nedotčená.

Jejich pohledy se setkaly a Lucasovi prudce zacukalo obočí. Po krku mu přeběhl chlad, po kůži se mu rozběhly husí kůže.

"Co já vím? Strýčku, nechápu,