Když zaslechl to dávno zapomenuté jméno, Steven na okamžik ztuhl a v mysli mu zavládlo prázdno.

Po chvíli se mu rozšířily oči šokem a v hrudi mu vzplanul hněv. Několikrát se zhluboka nadechl, než se mu podařilo uklidnit.

„Slečno Bello, prosím, už to jméno nikdy nezmiňujte. To jméno je jako kletba! Už jen pomyšlení na všechno to zlo, co vám tehdy způsobila, mi vaří krev v žilách… za boží milosti!“